Ivan Lulják: Baťa a batizmus V.

Z prejavu senátorky Márie Stejskalové

Úryvok zo senátneho prejavu
 
 
…Podobným zjevům jsme zvyklí ve Zlíně, kde policie ztloukla dva francouzské příslušníky, když se u Bati domáhali svého práva. Takřka denně mlátí policie do propuštěných zaměstnanců, nejen policie městská, ale i Baťova, kterou má ve svém závodě. Policie Baťova zmlátila sekretáře Richarda Pravdu, kterého zatáhla do sklepní místnosti ještě s jedním mladistvým dělníkem a tam je surově zbila. (Sen. Mikulíček: Když jsem šel na četnictvo, aby zjistilo, kdo to byl, četnictvo to odepřelo vyšetřiti, a Pravda ty padouchy Baťovy nezná! Je to 28letý slabý člověk, slabé konstrukce!) Ačkoli počet lidu ve Zlíně se zmenšil, policie a četnictvo se stále zvětšuje. Poněvadž dělníci u Bati nesmějí býti organisováni, ztratili tím nárok na podporu podle gentského systému, a když přijdou do lína a žádají na miliardáři podporu, jsou odmítáni a zachází se s nimi tak, jak jsem již řekla, předvedou je a v prvé řadě zbijí. Tedy to je systém u Bati, který byl vzorem socialistům. Viděli jsme, jak ho tento systém ohromně vynášel a vynesl ho až nad Marxe, p. posl. prof. dr Macek, sociální demokrat. (Výkřiky.)
Vidíme dnes, že Baťa se neubrání, jak se chvástali páni, tomu, aby jeho vymoženosti a vychválenosti neudělaly bankrot. Pan Baťa stejně udělá bankrot, protože nikdo není v krizi nedotknutelný.
Uvedu zde pár fakt, jak to vypadá ve skutečnosti, jaké dělníci berou podíly na zisku a jak spolupracovníci jsou vykořisťováni. V Baťových dílnách je zaveden podíl na zisku. S tímto heslem, které nadělalo tolik hluku v tisku, korumpovaném Baťou, se vybičovává výkonnost dělníků na nejvyšší možnou míru. Z podílu na zisku jsou vyloučeni především dělníci mladiství, do 20 let, a dělníci, kteří nejsou zaměstnáni v závodě alespoň jeden rok. Tak ve skutečnosti jen několik set dělníků z mnoha tisíců dostává >podíl na zisku<. Ti se honí a pobízejí ostatní. Výkon se zvyšuje, ale snižují mzdové sazby, neboť; Baťa dokazuje, když udělá takový výkon jeden, že to musí dokázati každý. A tak nastává všeobecná honba za výkonem. Když je dosažen, začíná se znovu. Výkony rostou, ale mzdové sazby jsou stále snižovány.
 
Lépe než cokoliv jiného vysvětlí podvod >podílu na zisku< konkrétní příklad z obuvnické dílny. Dílna vyrobila 2.000 párů za den. K výrobě je stanoven určitý počet dělníků, kteří mají úkolové sazby za svoji práci. K těmto sazbám obdrží dílna za každý vyrobený pár 1.80 K6 jako příplatek uznáno<. Při výrobě 2.000 páruje to 3.600 Kč. Tento příplatek byl dříve urván z úkolových sazeb a nyní za účelem zvýšení výkonu je hozen mezi dělníky v podobě účasti na zisku, aby v nejbližší době mohlo býti opět přikročeno ke snížení úkolové sazby.
Z tohoto denního uznávaného příplatku 3.600 Kč se vyplácí:
1. T. zv. mzda povolená, to je nad-mistr 100 Kč denně, jeden mistr šicí 70 Kč denně, 2 mistři ve spodkové 180 Kč denně, 1 kontrolor 90 Kč, jeden manipulant 56 Kč a polovina platu čističe 30 Kč, celkem 526 Kč denně.
2. Mzda mimořádná. Tato vyplácí se dělníkům, pro které nemá dílna úkolových sázet. Počet těchto dělníků není vždy stejný. Mění se podle toho, jaký druh obuvi se právě vyrábí. Jejich mzda činí asi 150 Kč denně.
3. Vadná obuv. Pod tím rozumí se obuv vrácená ze světa a vadná obuv, t. zv. partie, zaviněná špatným materiálem, tedy nikoliv dělníky, 500 Kč.
4. Prémie. Prémie dostávají dělníci-cvikaři. Je jich pět. Tito dělníci potrhají hodně svršků a škodu musí hradit z prémií. Někdy dělníkovi z prémie něco zbude, jindy musí doplatit ještě ze své mzdy. Pro všech pět cvikařů je povoleno 100 Kč.
5. Penále. Ze jmenovaného obnosu 3.600 Kč >účasti na zisku< platí se penále za každý pár, který se nedostává k předepsanému výrobnímu číslu. Když v našem případě na příklad dílna dodá místo 2.000 předepsaných párů jen 1.800 párů, t. j. o 200 párů méně, zaplatí penále 200krát 1,80 Kč, t. j. 360 Kč. Jestliže nebyl materiál včas dodán vinou druhé dílny, žádá obuvnická dílna, aby penále hradil její dodavatel.
6. Pohon a světlo. Platí se za proud pro motory i za proud k osvětlování dílny 350 Kč.
7. Režie škol. K pracím, které nejsou v úkolových sazbách dílny, jsou povoláváni dělníci ze škody, jejich mzda v našem případě bude činiti 150 Kč a 50% příplatek 75 Kč.
8. Drobná režie – 20 Kč.
Všechny obnosy, uvedené v osmi Bodech, činí dohromady 2.081 Kč. Tento obnos se odečte od >uznávacího příplatku< 3.600 Kč, zůstatek činí 1.519 Kč, to je t. zv. >čistý zisk<.
Kdo a jak se podílí na >čistém zisku<. Vidíme, že se tedy o žádný skutečný čistý zisk nejedná. Je to vlastně zvláštní prémie k úkolovým sazbám. Nyní, jak se rozděluje tento >čistý zisk<. Kč 1.519 rozdělí se na dvě poloviny. Jednu polovinu obdrží závod, Baťa, druhá polovina zůstane v dílně. Z této poloviny obdrží nadmistr 10%, ale z celkového obnosu Kč 1.519, to je 159 Kč. Ovšem těchto 159 Kč se z celkového obnosu pouze vypočítává, platí se však pouze z dílenské poloviny čistého zisku. Baťovi zůstane celá jeho polovina. Stejným způsobem obdrží pak 3 mistři po 3% z celkové sumy, to je každý 45 Kč, tedy celkem 130 Kč. Nadmistr a mistři dostanou tak 456 Kč. Dílenská polovina činí 759,50 Kč a po odečtení podílu nadmistrova a mistrů zbude tudíž pro dílnu 456 Kč. V dílně pracuje 185 dělníků, ale účast na zisku má jen 36 z nich, to je 30 účastníků a 6 předáků. Předák dostane dvakrát tolik, co účastník. Každý účastník dostane tedy v našem případě 10 Kč, předáci po 20 Kč. Násobíme-li tato čísla pěti, vyjdou nám výsledky za týden. Ostatní dělníci vyjdou na prázdno.
Je to nějaký skutečný podíl na zisku? Ani zdání. Dělníci pracují mnoho hodin přes čas úplně zdarma. Kdyby dostali tyto hodiny řádně zaplaceny, dostali by daleko více, než činí podíl na zisku. Na druhé straně to vypadá, tak: kdyby byla práce přes čas zaplacena z podílu na zisku, nezbyl by zisk ani v jedné dílně. Proto právě je nucena většina dělnictva pracovat přes čas úplně zdarma, aby několik popohaněčů a Baťa měli zisky.
Vždyť Baťa to sám přiznává ve své řeči k mladým, mužům: >Poskytujeme vám účast na zisku, ne snad proto, že bychom cítili potřebu vydat nějaké peníze mezi lidi, jen tak z dobrého srdce. Sledujeme tímto krokem zcela jiné cíle. Chceme pomocí tohoto zařízení snížiti ještě dále výrobní náklady.< To píše pan Cekota. Ano, Baťa tímto zařízením snižuje výrobní náklady a shrabuje nepočítaný zisk. Na podílu na zisku se podílí především Baťa.
Poháněčům dává Baťa tak širokou možnost, aby docílili vysokých obnosů na osobních kontech na účet dělníků. Bafá nakonec na tom také sám vydělává. Poháněči nechají si vrácenou obuv, když ne úplně, tedy aspoň z větší češti zaplatiti účastníky a dělníky, přes to, že se má odpočítávati od uznávacího příplatku. Také partie, vzniklé toho dne následkem špatného materiálu, zaplatí vesměs dělníci. Mimo to nechá si dílna špatný materiál hraditi také od oddělení, které ho dílně prodalo jako dobrý. Takto jsou již partie zaplaceny dvakrát. Dělníku se uloží pokuta, která se nezaznamená na výplatní listině, takže nejde ve prospěch Podpůrného fondu Baťových závodů. Poháněči s,razí pokutu s úkolové mzdy a zaplatí z ní mzdu těm dělníkům, pro které není úkolová sazba. Částka pro tyto dělníky určená z uznávacího příplatku připadá pak rovněž ve prospěch osobních kont poháněčů. Poháněči honí dělníky, aby byl plán za každou čemu hotov, nutí je pracovati přes čas, štvou je do šílených výkonů, aby tak ušetřili obnos na zaplacení penále. V poslední době bylo v Baťovce stanoveno minimum, které si dělník musí vydělati – dospělý 200 Kč, aby se nestalo, že poháněč by musil doplatiti z podílu na zisku na minimum, vyplatí mzdu za 4 dny. To není již celý týden, na to neplatí žádné minimum, a to ať dělník dostane třeba 90 Kč. Systém podílnictví na čistém zisku odnášejí pak dělníci na svých zádech.
Systém pokut. Dělníci zaplatili již neslýchané obnosy na pokutách různého druhu. Pokuty jdou na Baťův Podpůrný fond, ze kterého snad ještě žádný nic nedostal a nedostane. Velké obnosy zůstanou poháněčům v dílnách, jak jsme již ukázali. Při výrobě jednoho a téhož páru bot platí třeba 20 dělníků pokuty. Ale to není vše. Stává se, že titíž dělníci za tentýž pár obuvi zaplatí pokutu několikráte. Uvádíme příklad. Obuvnická dílna zhotoví svůj plán – denní výrobek – a večer jej prodává nákupnímu oddělení, skladu. Toto oddělení najde při přejímání třeba 50 párů vadných a nepřijme je. Najdou se chyby a prší pokuty, na nichž se podílejí všichni dělníci, případně i dělníci z dílny, která dodala vadný materiál. Plán je konečně přijat. Nyní pánové v nákupním oddělení uznají, že z těch 50 vadných by bylo přece jen možno 5 párů expedovati za plnou cenu jako boty dobré kvality. Jsou zaslány některé prodejně. Ale vedoucí prodejny při přejímání všimne si dvou párů, že jsou horší kvality. Pošle je zpět, neboť kdyby je tam nechal a zjistil to kontrolou kvality, musil by slevu platiti sám. Tak boty přijdou do Zlína zpět. Zjistí se, která dílna je vyrobila a tanec začíná znova. Jsou-li vadné vrchy, platí každý dělník, který na nich dělal, jsou-li však na páru vadné vrchy i spodky, platí pokuty bez rozdílu všichni dělníci. Baťa a jeho poháněči vydělávají tak nejvíce na botách špatné kvality a často obnosy, vybrané na pokutách při jednom páru obuvi dostupují obrovské výše. Staly se případy, kdy jeden pár obuvi přišel na 1.500 Kč. Proto také Baťa dělá kavalíra. Když si koupíte botu a za 3 dny vám upadne podešev, beze všeho vám botu vymění. Vždyť to nejde z jeho, naopak, on na tom ještě vydělá. Pokuty se udělují podle potřeby. Čím více se bot vrací ze světa, tím více pokut. Čím menší je odbyt, tím více bot označí nákupní oddělení za vadné a žádá slevu. Objevuje se tedy podíl na čistém zisku jako hanebný podvod Baťových dělníků a celé pracující veřejnosti.
Baťa a jeho agenti včetně t. zv. socialistických vůdců tvrdí, že Baťa neustále zvyšuje mzdy. Každý dělník může prý u Bati zbohatnouti a státi se kapitalistou. Ve skutečnosti je opak pravdou. Mzdy Baťových dělníků měly a mají tendenci klesající. Pokud se vůbec může mluvit o jmenovitém vzestupu dělnických mezd, zůstává tento vzrůst daleko za vzrůstem zisku Baťova. Čím více má Baťa, tím méně mají jeho dělníci.
Baťa sám se vychloubá tím, že začal vyráběti papuče s 10 dělníky a sám. tyto výrobky nosil na trh. Dnes vykořisťuje na 35.000 zaměstnanců po celém světě, vlastní pohádkové jmění, všecko z práce jeho >spolupracovníků<. A jeho >spolupracovníci< po tisících jsou dnes vyhazováni. Před několika týdny zlínská policie našla několik bývalých Baťovců, kteří spali za cihelnou.
Baťa snížil r. 1922 mzdy o 40% a od té doby snižoval mzdy nepřímo tím, že zvyšoval pracovní výkon. Uvádíme tento případ: V rámové dílně na tisíci párech pracovalo na šnytech 10-12 dělníků šnytařů a vypomahačů. Jejich týdenní výdělek činil 3.600 Kč. Nyní konají tuto práci 4 dělníci s celkovým úhrnným výdělkem 1600 Kč. Dělník pracuje dnes za 3, ale mzdu mu 5kráte nezvýšili. Má mzdu vyšší o třetinu. Jinými slovy mzda stoupla o 33% a výkon vzrostl o 200 %. Rozdíl, v našem případě 2.000 Kč, shrábl Baťa.
Jiný případ: Přibíječ podešvů udělal dosud 6.000 párů za týden a obdržel mzdu ve výši 510 Kč za týden. Druhý dělník – vyzouvač kopyt – měl výkon 12.000 párů za týden a dostal za to 480 Kč. Dnes dělá obě tyto práce jeden dělník a dostane mzdu ve výši 450 Kč, t. j. o 60 Kč týdně méně, přesto že dělá dvojí práci. Baťa vydělá na tomto dělníku o 540 Kč více. Uvážíme-li, že tyto výkony byly dosud dělány ne za 8, nýbrž za 12 hodin denně, dovedeme si představiti, jak budou Baťovi dělníci nuceni pracovati dnes. I v tomto případě stoupl výkon o 100%, mzda poklesla přímo o 12%. Baťovi dnes již nestačí nepřímé snižování mezd a snižuje přímo i nepřímo. Dělníkům ze strojíren, kde pracují 12 až 15 hodin denně, byly sníženy mzdy o 30%. V závodě byla nyní prováděna t. zv. reorganisace, z níž jeden případ jsme právě ukázali. V dílnách, ve kterých reorganisace, t. j. nesmírné zvýšení výkonu, provedena nebude, budou mzdy sníženy přímo o 30 %. Šetří se i na čističích dílen. Dříve čistil dělník jednu dílnu, nyní čistí dělník 2 dílny za dřívější mzdu.
Baťou stanovené minimum pro živitele rodin bylo 250 Kč. později však bylo sníženo na 200 Kč. To se stalo v době, kdy výkonnost stoupá o 100%. Poháněči, aby nemusili dodržovati ani toto minimum, vyplácejí mzdu za 4 dny v libovolné výši.
Naproti tomu mluví citát ze sociálnědemokratického odbojového časopisu >Zájmy kožedělníků< v čís. 21.: >Konstatujeme se vší otevřeností, že se poměry ve Zlíně během posledních 3 let velmi podstatně ku prospěchu dělnictva změnily…< Tato lež, jak ukážeme vědomá lež, dokazuje pouze úlohu sociálně-demokratických předáků ve službách buržoasie.
>V našem závodě se práce přes čas nevyžaduje a zejména – nehonoruje.< Není větší ironie. Každé dítě ve Zlíně stejně jako v Třebíči ví, že u Bati se pracuje přes čas. Máme mnoho dokladů o tom, že dělník nastoupí práci ráno v 6 hodin a večer po 9. hodině odchází z továrny. V poslední době stávají se případy, kdy dělník opouští práci až pozdě v noci.
Ve strojírnách pracuje se denně až 15 hodin. V Baťově cihelně pracovali dělníci do 8 až 9 hodin večer. Když Baťa také těmto dělníkům >zaručil< minimum 240 Kč, byli tito dělníci dřeni ještě více a pracovali také mnohdy do noci. Ovšem žádná práce přes čas se neuznává a neplatí.
Dělník B. J. vypravuje: často jsem jezdil do Brna nákladním autem. Když jsem končil večer práci a měl jíti domů, dostal jsem rozkaz odejeti autem do Brna. Vrátil jsem se ráno ve 3 hod. a v 7 hodin musil jsem již opět nastoupiti práci. Na stravné jsem nedostal ani haléře, o hodinách práce přes čas v noci ani nemluvě. Nutno říci, že Baťa práci přes čas nežádá, ale jeho systém přinutí dělníka ji vykonávati. Dělníkům navalí se ohromné plány, denní úkol výroby, a je už věcí poháněčů, aby vynutili jejich splnění. Bez práce přes čas to není možno vykonati. Jak to bude vypadat s prací přes čas nyní, kdy výkony jsou zvyšovány o 100%, dovede si každý představiti. Dělníci budou u strojů vysílením padat a domů budou chodit v noci. V Československu máme zákon o 8hodinové pracovní době, máme soc.-demokratického ministra soc. péče, ale úřady se klidně dívají na to, že se u Baťů pracuje 10, 12 i 15 hodin denně a že značná část Baťových zisků je založena na neplacené práci přes čas.
Pro nedostatek místa nemůžeme rozváděti celý systém režimu v Baťových prodejnách. Každý vedoucí prodejny vede obchod na vlastní účet a musí složiti kauci. Každý týden provádí se vyúčtování. Podívali jsme se na systém výroby ve Zlíně, nyní přijde na řadu prodavač. Ten je zvyklý jednat poctivě; přijme v prodejně boty došlé ze Zlína, aniž by je důkladně prohlédl, ale ze Zlína jsou odesílány i boty špatné kvality, počítané za dobré. Druhý nebo třetí den přijde najednou kontrolor kvality a prohlíží, jakou má zboží jakost. K úžasu prodavače zjistí, že má na skladě třeba 40 párů bot špatné kvality. Okamžitě jde 10 až 20 Kč na páru dolů. Tato sleva jde na účet kauce prodavačů. Boty jsou pak zařazeny jako partiové a prodávají se se slevou. Veřejnost se domnívá, že ty oběti přináší Baťa. V jiném případě dostane vedoucí prodejny příkaz, aby byl určitý druh do té a té doby doprodán. Po stanoveném termínu bude se prodávati levněji. Nyní záleží na umění prodavače, jak dovede takový druh zákazníku vnutit. Nepodaří-li se mu do stanovené doby určený druh obuvi prodat, jde sleva opět z kauce vedoucího prodejny.
Všechny prodejny jsou rozděleny a je jim stanoven prodej. Tak jako každá dílna má svůj plán, tak také prodejna má svůj předpoklad, kolik musí nejméně prodati. Vedoucí dostává procenta z prodeje a z toho musí udržovat celý aparát, reklamu, režii atd. Splní-li plán na 100 %, a nestihne-li ho jiné neštěstí, má výdělek, nesplní-li prodejní plán, zisk jeho se rychle tenčí. Dnes se plní plány ne na 100%, nýbrž na 40%. Vy: dání jsou stejná, ale příjem se rapidně zmenšuje. Ve velkých prodejnách, zejména v >Domech služby<, odnese to podřízený personál. Vedoucí malých prodejen na venkově buď včas uteče, nebo tam nechá celou kauci. Ve Zvoleni měl přijíti podobným způsobem vedoucí o 35.000 Kč kauce. Když viděl, že mu kauce hoří, zadržel si 41.000 Kč tržby, odečetl si z ní kauci a poslal Baťovi jenom 6.000 Kč. Baťa jej nechal zatknouti, ale po vysvětlení byl propuštěn. Ovšem je na něj podána žaloba.
V prodejnách pracuje se až do pozdních hodin večerních, někdy i do noci.
Za každou maličkost jsou zaměstnanci pokutováni. Marně se snaží Baťa dokazovati prostřednictvím prodejného tisku, že personál prodejen má vysoké mzdy. Stačilo by, kdyby uveřejnil statistiku skutečných mezd všech zaměstnanců v prodejnách pracujících. Doba od r. 1929 až 1931 je pro Baťu dobou nejvyšší konjunktury. V soumraku americké prosperity, v začátcích světové hospodářské krise prodělávají Baťovy podniky díky neomezenému stupňování výkonnosti dělníků veliký rozmach. Nezaměstnanost v celosvětovém měřítku dosahuje závratných čísel. Ve Zlíně však chrlí skoro 200.000 párů bot denně. A Baťa prohlašuje: >Nemějte strach, že ztratíte snad svou práci, když stoupne výkonnost dělnictva.< Doba vysoké konjunktury má v sobě již prvky veliké krise. Ale Baťa jako žádný kapitalista je nechce viděti. Rozpor mezi výrobou a spotřebou denně úžasně roste. Nově zařízené prodejny a jejich skladiště se naplňují výrobky. Dosud se všecko prodává, Zlín zaznamenává obrovský rozmach, Baťa triumfuje a mluví vítězoslavné řeči. Zlato prší na Baťu jako májový déšť. Staví se, rozšiřují se továrny, staví se kolonie pro dělníky, jejichž počet překročil 20.000. Pronáší k dělníkům veliké sliby. Novinářům říká: >To, co jsem dosud udělal, považuji za počátek. Nekladu si žádných mezí, kam až chci dojíti. Mám jen přání dojíti co nejdále.< Dělníci podléhají demagogii a Baťovým slibům, couvají před terorem. Všechny organisace vyjma rudé ve Zlíně i v celém Československu stojí ve službách Bati, stejně jako ve službách ostatních kapitalistů.
Baťa stojí na vrcholu své slávy. 80.000 účastníků manifestuje s Baťou ve Zlíně r. 1931. S posměchem odbývá Baťa a reformistická byrokracie rudé odboráře a komunisty, kteří neopouštějí půdu socialismu a správně předvídají blížící se krisi. Již v říjnu r. 1951 píše rudý Baťovák ve Zlíně: >Prozatím věří ještě dělníci báchorce, ale brzy je tvrdá skutečnost přesvědčí o jiném. To, co dnes prožívá americký dělník, obrovská nezaměstnanost, bída, hlad, čeká též zlínské dělníky.< Tehdy se smáli kapitáni a piráti Zlína. Na kolik měli komunisté pravdu, ukazuje dnešní průběh událostí.
Předzvěst krise. Hospodářská krise zachvacuje zatím stále hlouběji Československo. To se nás netýká – prohlašuje Baťa. Statisíce dělníků je propouštěno z práce. Miliony lidí hladoví. Baťa využívá této situace k většímu vybičování pracovní síly. Výroba roste. Zásoby se začínají pomalu hromaditi, ale pracuje se stále plnou parou. V Československu je již 700.000 nezaměstnaných a se svými rodinami nemají ani na chleba, natož na boty. Boty se pro ně stávají luxusem. Otázka zahraničních odbytišť, nových trhů, stojí před Baťou s největší ostrostí. Všichni kapitalisté hledají trhy v zahraničí, rvou se o předěleni světa, zatím co doma miliony jejich dělníků a pracujících hladovějí. Baťa cítí. že není všechno v pořádku. Do poslední chvíle však hlásá do světa: >My jsme jediní, kteří jsme nepodlehli krisi.< Ještě na počátku r. 1932 prohlašuje Baťa: >My tuto krisi vítáme…< Po něm to opakují všechny buržoasní a socialistické listy. Propagační aparát připravuje novou světovou kampaň. Baťa nastupuje obchodní cestu do Orientu. V duchu již vidí ohromné zisky. Desítky milionů tam chodí boso. Ovšem zapomněl, že tyto desítky milionů umírají hlady pod jařmem anglického imperialismu.
Základy se otřásají. Celý Zlín skládá všechny naděje na Východ. Skladiště jsou naplněna a nové zboží do nich přibývá. V závodech se očekává něco mimořádného. Každý čeká na rozuzlení situace. Tisk, stojící ve službách Bati, přináší zprávy o velkých obchodních úspěších. Baťa posílá telegramy, instrukce a depeše: Možno zde prodati pánské boty za 25 až 35 Kč. Dámské nejvýše za 12 až 18 Kč. Musí však býti z dobrého materiálu, abychom obstáli před konkurencí. Kalkulujte, počítejte Zatím co noviny roznášejí nové jásavé zprávy o úspěších Baťova letu, pracují dělníci na vzorcích pro Orient a nejsou nijak nadšeni. Baťa zatím pozoruje bídný život Indů a dívá se, jak hbitě ševcují, sedíce u verpánku na ulicích, jak pracují rukama i nohama. Myslí, jak využíti nohou dělníků. Ve Zlíně se také nelení. Jede se plnou parou. Každý kout a skladiště je nabito. Osobní konta poháněčů utěšeně stoupají. A páni ředitelé čijí vítr a začínají si vybírat milionové obnosy ze svých osobních kont. Za přítomnosti Bati by je nikdy nedostali. Pan prokurista Čipera, který má právo Baťova podpisu, podepisuje poukázky sobě, podepisuje je i jiným. Rozklad zachvátil hořejší špičky Baťova aparátu. Panika. Krysy opouštějí tonoucí koráb. Dělníci začínají chápat, že se něco mimořádného děje. Sta dělníků bylo propuštěno, a bylo jim slíbeno, až se Baťa vrátí… Celý Zlín čeká spasení od Bati. A zatím pracující člověk pod patou Anglie na dalekém východě jako proletář západu chodí bos a hladov, ale nikoli ze zvyku, nýbrž z bídy. Tak jako dělníci v Československé republice, tak i dělníci jiných kapitalistických států hynou v bídě proto, aby buržoasie se dusila v bohatství. Tak jako Čsl. buržoasie uzavírá dovoz levnému zboží ze zahraničí, tak to činí buržoasie celého světa. Po vzoru >socialistů< v Československu, podle hesla: >Na český stůl česká ryba<, hlásají ostatní kapitalisté stejně. >Na nohy Francouze, Angličana, Japonce francouzské, anglické, japonské boty.<
Krise v branách Zlína. Baťa přivezl práci. Tak hlásali do světa reklamní agenti ze všech měšťáckých a >socialistických< stran. Slavnost na uvítanou Baťa odvolává a nemůže býti případnějšího uvítání než to, že město Otrokovice jmenuje Baťu svým čestným občanem. Konečně Baťa promluvil: Ztratili jsme rázem všechny zahraniční trhy. Musíme vyrábět lépe a rychleji. Mluveno dělnickou řečí to znamená propouštění, zvyšování výkonů, snížení mezd, ožebračování dělnictva, další bídu a hlad.
 
Stenografické zápisky, z rokovaní Senátu , III. volebné obdobie , CLVII. schôdza , 14.06.1932

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

9 + 1 =